Archiv pro rubriku: Historie

Zemřel Petr Hilbert

Smutná zpráva nás zaskočila, pár dnů po vydařeném výročním táboráku. Zemřel náš zakladatel – Petr Hilbert. Vzpomínám nejen na osobní setkání, ale i na jeho poslední dopis z Kanady a zvláště na Mumova slova (viz Slovo otců zakladatelů): „Petr (s dalšími) pak zakládal zcela nový oddíl „z čisté vody“, což bylo obdivuhodné. Každý oddíl žije do značné míry z tradic; zformovat kluky nabrané jen tak ze školy a vytvořit tradice, navíc v době, kdy nelze otevřeně stavět na správných hodnotách, to je práce jako hrom na nejeden rok. Podařilo se jim to velmi úspěšně“

4_-_1954_Petr_HilbertZamrazilo mne, když jsem opětovně četl Petrova slova: „Vidím tu malou loučku s dřevěnou lávkou přes rozvodněnou řeku a stále stoupající Lužnici i bez fotek zcela jasně. Zrovna tak tábor i Jirku Marka jak leze na stožár uvolnit zaseknutou vlajku. Dodnes mám péřový spacák, který mi ušila maminka Edy Hromádky (musím přiznat, že už trochu pelichá, ale moje žena a děti vědí, že si přeji být v něm pohřben)“.

 

Petr v době založení Oddílu

 

Těžko něco dodat; snad jen email od Honyho, kterým reaguje na výroční táborák a zároveň nám oznamuje velmi smutnou zprávu.

 

Ahoj, Dášo,
moc Ti děkuji za zprávu o slavnostním táboráku a Tobě i fotografům děkuji velice za fotky, prokazující, že táborák byl vskutku mohutným shromážděním všech generací našeho oddílu. Největší potěšení mi však způsobily radost a nadšení té nejmladší generace, potvrzující, jak jsi citovala, že “je to pořád stejný”. A je velice dobré, že oddíl je od začátku víceméně “stejný” v tom hlavním směru skautské výchovy, navzdory rychle se měnící společnosti, její technické vybavenosti a převládajícímu konzumáctví. To, že to jde bez kroje, odznaků, a pod., se nám potvrdilo už v počátečních dobách. Není proto divu, že i Ty, Tvoji vrstevníci/ce a pokračovatelky/lé tuto formálnost považují za třebas i hezkou, ale nadbytečnou nadstavbu, resp. nadbytečné “učební pomůcky”. Bez nich ovšem vzrůstají nároky na vedení oddílu, pokud jde o správné předávání a výklad skautských idejí a zásad chování. Jsem moc rád, že se to pořád daří. Po této úvaze ještě více lituji, že jsem se letošního táboráku neúčastnil. Děkuji Ti, žes moji nepřítomnost na táboráku kompenzovala rozesláním mého pozdravu s krátkou vzpomínkou na dávné doby.
Teď ovšem moji radost zastiňuje velký smutek z náhlého skonu Petra Hilberta, o němž jsem si včera večer přečetl zprávu od Petrova syna, kněze P. Martina Hilberta z Toronta. Ty i ostatní si můžete níže přečíst e-mail, který mi Martin poslal před svým předčasným odletem z Říma, kde byl na nějaký čas.
Dear Hony:, I tried to phone you from the airport in Rome, but no one picked up.  I have to rush back to Toronto, because my father died on October 2 around noon.  Totally unexpected and sudden.  Some complication of hernia and bowel obstruction.  Funeral will probably be on Saturday.  Now I have to get on the plane and lose wifi.  Let us pray, Martin.

 

Měj se krásně! Hony

2018 Puťák + Ondřejky XVIII

V tomto roce se tábor konal v malebném městečku Stetson City, kde kulky bzučí a krávy kliduplyně bučí. Taktéž v tomto městečku bydlí bratři Limonádový Joe & Horác Badman alias Hogo Fogo, kteří spolu podnikají v železničním byznysu.

Puťák do tábora vedl opět z jihu a stejně jako minulý rok se začínalo v Kaplice City. Jelikož však je cesta trnitá, oddíl se nalodil na kánoí děravých jak ústa staré ženy, kterýmiž splul Rio Lužnice a významně se tak přiblížil svému cíli v Ondřejkách alias Stetson City.

Samotný tábor probíhal v příjemném duchu, jak tomu již je pravidlem. Došlo na přepad nedalekého tábora i na zažívací problémy. Kromě hlavní dějové linie probíhala i neoficiální táborová hra kapitanátu, který důsledně konfiskoval soukromý proviant mužstva, jenž k tomu kapitanát ostentativně vyzývalo.

Vše tedy nakonec dopadlo nejlépe jak jen mohlo a při táborovém ohni jsme jen smutněli, že máme opět na rok utrum.

Kuba

2017 Puťák + Ondřejky XVII

Letošní tábor byl především pro kapitanát obrovskou výzvou. Šlo již o pátý ročník a tak jsme již s velkým předstihem plánovali jeho velkolepý průběh. Po týdenním puťáku, který vedl Pepa sám, jsme se sešli na tradiční táborové louce v Ondřejkách, kde se uskutečnil náš první vlastní výroční táborák. Pagoda, kterou jsme při té příležitosti postavili, měřila úctyhodné čtyři metry!

V následujících dnech jsme se plně ponořili do táborového života, který obnášel tradiční činnosti udržování tábora a také propracovanou táborovou hru z pohádkového světa. Kraj tábora byl totiž sužován zlým Boromorem, což byl kouzelný noční tvor o výšce asi tří metrů, o podobné délce, o čtyřech nohách a s planoucí lebkou. Jako vždy však maníci a děbenky zvládli zlo porazit a celý Bájný kraj zachránit.

Morálka mužstva byla dokonce tak dobrá, že jsme si mohli dovolit uskutečnit několik přepadů táborů, které se staly rychle naší oblíbenou činností. Během puťáku byly za jedinou noc přepadeny dva tábory, jež mají s naším oddílem společnou minulost v oddílu Šipka. Ani jeden tábor neobstál proti obratnosti maníků a děbenek. Třetí přepad pak směřoval již během tábora, stejně jako loni, do nedalekého ležení paintballistů. I v tomto případě jsme uspěli zostudivše protivníkovu hlídku.

Můžeme tedy shrnout, že letošní tábor se opět vydařil a že se nám opět nechtělo zpět do civilizace. A jak by jen mohlo, když nám je společně tak skvěle!

Kuba

Byla provedena kontrola tábora (komisePlk, Jezevec, Kolumbus, Iva a pes Dan); jako obvykle bez závad.

Robert, Šimon & spol. se pokusili přepadnout tábor. Akce skončila přátelskou debatou s hlídkou.

Závěrečný táborák navštil Beta a spolu s ním několik staroušů.

2016 Puťák + Ondřejky XVI

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Puťák vedli: Pepa, Matyáš, Háňa; na táboře se pak přidali Kuba, Martin, Radovan, Seba

 

 

 

 

Čtvrtý tábor znovuobnoveného oddílu (velkých maníků a děben) se nesl tentokrát v tuchu Tří mušketýrů.

 

Po týdenním putování téměř od Českých Budějovic a po tradičním únosu nových členů se tábor proměnil na Paříž, respektive Londýn, sedmnáctého století. Například stařičká kuchyně dostala novou tvář pod vývěsními štíty „La Putique“ a „The Big Ben Bar“. Celou proměnu dokonali maníci a děbenky, kteří se převlékli do role noblesních gentlemanů či dam, případně do role pochybných individuí jako kněz či hospodský. Z hlediska příběhové linie jsme se ocitli krátce po skončení první knihy. Popravdě řečeno, Dumas by na náš příběh těžko navazoval, jelikož většina hlavních postav byla zavražděna zrádným Planchetem, a to včetně jeho pána d’Artagnana, po jehož stopě jsme se celý tábor pídili.

Možná že změn bylo dost. Třeba i to, že samotný tábor trval další dva týdny. Nicméně nic se nezměnilo na tradičním faktu, že se nám nechtělo zpět domů. Opět jsme si užili plno zábavy, letos umocněné i tím, že jsme zase o rok starší a že se o rok déle známe. Tak jsme dokázali překonat i drobné neshody jako třeba tradiční sváry v kuchyni. Tak jsme dokázali stát pevně při sobě na rozcvičce, na hlídce i na náměstíčku paintballového tábora přepadajíce ho.

Kuba

Letos se nám nevyšel čas na tradiční očekávanou kontrolu tábora. Tak jsme požádali Kolumba, kterého jsme vybavili příslušným pověřením. Zde je výsledek dohlídky, včetně korespondence:

 

Vážená kontrolní komise,

hlásím, že v době od 19. 7. 2016, 18:42,  do  20.7. 2016, 10:42, jsem provedl kontrolu tábora Ondřejky 2016. Zprávu o výsledku připojuji.

Kolumbus

 

Zápis z kontroly 2016

 

 

 

 

 

 

 

 

Milý Kolumbe,

díky, moc pěkný zápis z kontroly; doufám, že nebyli až tak moc překvapeni nebo vyvedení z míry.

Měj se. Ahoj Plk

Milý Plku,

řekl bych, že byli především rádi. Mrzelo je, že se kontrola neuskuteční. Mám z nich radost, řekl bych, že to dělají dobře.

K.

2015 Puťák + Ondřejky XV

P1120060Vedli: Pepa, Kuba, Radovan, Sebastián, Matyáš

Na puťáku nás bylo 15; na táboře, po příchodu nováčků – přestárlých malých svišťů – celkem 19. Puťák trval 9 dní a navazující tábor 8 dní.

Stejně jako předchozí rok jsme dva společné týdny započali vandrem. Nechali jsme se dovézt do Slavonic, odkud jsme se vydali za putováním po České Kanadě. Měli jsme obrovské štěstí, že až na předposlední den nepršelo, avšak i to bylo draze vykoupeno. Trmáceli jsme se v úmorných vedrech a při vaření jsme byli nuceni dbát extrémní pozornosti kvůli vysokému riziku požárů. V průběhu cesty jsme strávili jeden den v Albeři u Johančiny sestry Františky, jež se o nás s manželem velice laskavě starala. My odpočívali u lezení po skalách a na břehu rybníka Osiky. Dále jsme pokračovali přes Landštejn, Markův kámen, Ratmírov do Jindřichova Hradce a dále podél Nežárky k Třeboni a zpět směrem k táboru. Nicméně po týdnu chůze a vydařených sportovních výkonů jsme konečně dorazili do našeho cíle, jenž do té doby náležel malým Svišťům. Ve dnech relaxace jsme přijali nové členy, pomohli se závěrem malosviští táborové hry či připravili táborák, abychom nakonec sami přebrali vládu v táboře.

Tématem naší táborové hry byl Joker, tajemná postava známá z filmů o Batmanovi. Jelikož se však jeho aktivita projevovala především v noci, byl přes den čas na klasický táborový život, i když jej provázela značná únava a chaos (rozesetý právě Jokerem a jeho posluhovači). Zloduch byl nakonec, jako obvykle, poražen a tak i tento tábor skončil v klidu, míru a v olympijském duchu. Víc než kdy dřív zněly hlasy, že jeden týden tábora je málo a že příští rok musí být tábor delší. Uvidíme.

Kuba

K táboru je třeba dodat, že spolu s Ivou jsme provedli (poslední dva dny tábora) důkladnou inspekci. Neshledali jsme podstatných nedostatků. Ba naopak. Tábor byl přímo vzorový; všude pořádek, výborná strava, pěkný program a nadšení maníci i kapitanát. Řekl bych, že byl veden s daleko větší péčí než za našich dob.

Plk

 

2014 Puťák + Ondřejky XIV

Vedli: Pepa, Kuba, Sebastian, Martin, Radovan, Matyáš

Kuba píše:

“Tentokrát tábor znamenal další krok ve stopách směrem zpět, za oddílovými tradicemi; společně jsme totiž strávili dva týdny, tedy o týden více než loňský rok.

Naše putování začalo v Benešově, odkud jsme se během několika dnů zdárně dostali až k cíli cesty, táboru, jenž byl do té doby domovem malých Svišťů. Tři z nich jsme měli přijmout do našich řad, což byl dostatečný důvod k přepadení tábora, které nakonec dopadlo úspěšně.

Následující týden byl ve znamení drsného táborového života a také poezie, neboť táborová hra volně adaptovala Kytici od K. J. Erbena.  Pochopitelně vše nakonec dopadlo dobře. Poutník poslal zlého obra Zhoře do pekla, Erben se stal králem sjezdu bardů, Vodník s Polednicí založili rodinu a žádný Svišť se neztratil při pokladu.

Celý ten příjemný druhý týden v Ondřejkách doplňovaly různé drobnosti jako pomoc panu Svitákovi, který měl zraněnou ruku, dále pak noční záhada vykopané jámy či olympiáda a babička, jež i letos přijela”.

Po táboře jeli Pepa, Kuba, Sebastian a Martin na 10 dní do hor ve Slovinsku.