Puťák 2026 nás provedl Moravskoslezskými Beskydy, počínaje slovenskou Čadcou a Kunčicemi pod Ondřejníkem konče. Překonali jsme kromě značného převýšení a divoké panenské (v rámci možností) přírody také nesnesitelná polední vedra, jež nás nutila přes den vyspávat a jen ráno a večer házet batoh na bedra. Nakupovali jsme ve vysokohorsky vybaveném slovenském koloniale, dostali požehnání od kněze odcházejíce chvíli po zahájení hraniční Slovenské omše (jež, nutno dodat, obnášela pro účastníky i sudy s pivem a kotle guláše), koupali se v nádrži Horní Bečva a byli poslední den s hřebene sváti průtrži mračen, jež na Bečvě vytvořila povodňový stupeň. Osazenstvo cestu vydrželo vesměs bez zranění či jiných obtíží, cestou byl obohacen vandrový gastronomický repertoár hned naněkolikrát a svištící objevili houpačku sestávající se jen ze dvou přečnívajících pružících klád. Puťák bychom si tedy moc rádi zopakovali, možná akorát bez kidů.

Táborová hra sledovala kališnickou reformu, její historický a ideologicky základ a následný guerillový konflikt, jenž však pro sviště nedopadl příznivě ani v jedné z bitev. Naopak je nutil na poklad odcházet za chaosu ústupného manévru značícího drtivou porážku demoralizovaných husitských vojsk v bitvě u Lipan.

Nejprve se však sviští důkladně seznámili s římskokatolickým ordinariem, včetně jeho teologických kontroverzí, jež zdůrazňoval svým srdceryvným projevem sám mistr Jan Hus, vzdělávaje nás na tajné schismatické mši ve způsobech a hodnotách pravého Kristova stoupence. Římskokatolická církev však, rozeznávajíc v kališnících hrozbu, iniciovala tvrdou persekuci, která donutila nové husitské rekruty přesunout se do jednoho z rebelských táborů a konečně dostát jeho etymologickému zakladu. Součástí útoků byl také politický proces s Janem Husem, jenž vyvrcholil falšovaným videem, jak mistr močí do kalichu, jež vedlo k rozsudku upálení. Za bratra Jana se nakonec obětoval bratr Jeremiáš, mistra hledejte u nejbližšího rybníku. Po zbrojení byla provedena první pražská defenestrace a následovalo vojenské tažení, jež vedlo k výše zmíněné porážce.

Stran chodu tábora lze snad zmínit neobvykle nízký počet beden svědčící o přílišné dobrotě kapitanátu, po zdlouhavém přesvědčování vcelku uspokojivý počet splněných bobříků, dva přibyvší lodivody – Žofku a Fífu, jeden provedeny přepad, jenž by s trochou štěstí mohl vyústit v odplatu a nakonec poučení, že proříznuté nafukovací rukávky nejsou vodotěsné ani po důkladném přelepení.

Cpt.42 – Hubert